Jak to vlastně začalo a jak to dopadlo ?
V zimě loňského roku mě kontaktovala paní Metelková z Klubu přátel chodského psa, jestli nechci uspořádat u nás na jihu mistrovství republiky chodských psů v agility. V roce 2009 se totiž konalo v Sezemicích u Pardubic. Samozřejmě jsem celá nadšená souhlasila., ale až později mi začalo docházet, do čeho jsem se to zase nechala uvrtat.
Takže nejprve jsem ukacela garantku  Jarku Hřebačkovou - ta vyřídila vše potřebné pro pořádání oficiálních závodů. Pak Lucku Majerovou, která taky celá nadšená souhlasila, ač nevěděla o agility ani Ň.  Ta pro vás připravovala startovku. A nakonec Kačku Suchovskou, která domluvila sponzoring u Eukanuby.
Vše jsme měli teoreticky zvládnuto, takže nikoho ani nenapadlo, že by nás mohly potkat nějaké komplikace.

1. komplikace: nedařilo se nám spojení se sponzorem, vše nakonec dopadlo výborně.
2. komplikace: startovka se krásně plnila, ale závodníci nemínili posílat platby. Asi zapomněli na uzávěrku.
3. komplikace: navštívilo nás deštivé počasí, cvičák se zaplavil spodní vodou a nemínil vyschnout. Dokonce se tam uhnízdily kačeny. Na výborovce se rozhodlo, že se musí najít náhradní plac. Tímto děkujeme panu Foltýnovi za zapůjčení fotbalového hřiště.
4. komplikace: všechna auta která byla schopna převézt překážky, se nemohla této akce zúčastnit …. Děkujeme panu Minashkovi, který nás přepravil tam i zpět.
5. komplikace: nemáme kantýnu. Po přemlouvání a ukecávání různých lidiček se nakonec nabídl můj manžel. Sice jsme se během příprav málem rozvedli, ale všude jsou nějaké oběti.
6. komplikace: poháry, které jindy zašlou do tří týdnů, jsme vyzvedli až v pátek před dnem závodů (po necelých pěti týdnech). Konečně bylo všechno zařízeno, zbývalo už jen se modlit, aby se dostavilo co nejvíce pomocníků. Byla jsem mile překvapena , i to klaplo.
7. komplikace: nastal den D. Končila prezence a pan rozhodčí stále chyběl. Už mě pomalu omývali, když se zčista jasna objevil.

HURÁ … konečně jsem si mohla oddychnout. Vše fungovalo tak jak mělo, alespoň si to myslím. Kladných reakcí veterinární správou počínaje a diváky konče bylo víc než dost. Klidně si můžeme říct: akce se zdařila! Sice to byl nervák, ale stálo to za to.
  Na závěr bych chtěla poděkovat sponzorům, ale hlavně všem lidičkám, kteří mě v tom nenechali. - - D Ě K U J I !!!

Eva Homolková