Agility team Hodonín

Zpravodaj 2011

Zimní Hodonínská tlapka, 5.3.2011
Opět jsme se rozhodli uspořádat oficiální agility závody - tentokrát halové. Nejdřív jsme vybrali datum 5.3. a pak dohodli pronájem jízdárny. Do světa se vyhodily propozice a kolotoč mohl začít. Garantka Jarka Hřebačková vyřídila vše potřebné pro konání ofi závodů a začala shánět sponzory. Já jsem se postarala o poháry a medaile.
Vše klapalo. Jediný problém byl v tom, že v jízdárně byla odpojena voda na toaletách. Jeden ze členů přislíbil, že vodu napojí přímo z hydrantu, toto už měl natrénováno z výstavy NO, která se zde taky konala.
V pátek 4.3. jsme se všichni sešli na cvičáku, kde začalo velké stěhování. Napřed se naložilo to nejtěžší a ejhle. Auto začalo hrabat a ne a ne se hnout. Tady pomohla lidská síla, autí jsme úspěšně vytlačili. Na place zůstaly jen dvě vyorané brázdy, za které by se nemuseli stydět ani zemědělci. Najednou měla Jarka telefonát, že na hale není něco v pořádku. Ostatním jsem řekla, ať zatím počkají, než se vrátíme a s infarktovým stavem jsme vyrazily k jízdárně. Tam bylo místo písku cosi, co vypadalo jako kuřince. Bylo nám vysvětleno, že se jedná o gumo-textilii. Mezi tím se přiřítili všichni, kteří měli čekat na náš návrat a pobrali sebou zbytek cvičáku. No raději vzít vše, než aby něco chybělo. Za chvíli dorazily i sponzorské dary a chystání mohlo začít.
Někteří stavěli parkur, jiní udupávali povrch, protože byl hodně načechraný, pan Polák se snažil zprovoznit WC. Tu bylo zjištěno, že voda zamrzla, tudíž průšvih. Později se vše zdařilo a my se jen mohli modlit, aby v noci nepřituhlo. Ráno 5.3. jsme se nahrnuli do haly a rychle dodupali zbylé nerovnosti. V noci samozřejmě přituhlo (někdo modlení určitě vynechal) a voda opět zamrzla. Nezbývalo než zajet zpět na cvičák a dovézt kbelíky na splachování. Už si začínám myslet, že do čeho se vložím já, to nemůže proběhnout hladce. Prostě jako vždy s komplikacemi. Mě to ale začíná bavit. Sice týden před akcí nespávám a trpím střevními potížemi, ale po skončení toho kolotoče mě hřeje, že vše nakonec klaplo a všichni zúčastnění odchází spokojeni.
Na závěr bych chtěla poděkovat sponzorům ORIJEN a EUKANUBA za pěkné ceny, ale hlavně lidičkám, kteří celou dobu makali, jako by šlo o život. No prostě všem, bez kterých by to nešlo.
JSTE SUPER - DÍK !!
Eva Homolková
Odkazy na fotky: od Michala Pivky